Tak trochu "Vyprávěj"...
Příspěvky
Teplákové rybičky
Bylo to jako z fotek o první republice. Ne o té pomatené televizní. Paní v autobusu číslo 177 se vracela z nákupu v hypermarketu. Na klíně proutěnou pletenou tašku a obyčejnou igelitovou tašku s logem řetězce. Vše ostatní už bylo jako z jiného světa. Ale vydržte do konce…
Našmines tedžan ándre aneb V Matiční chcíp pes
Byla to na sklonku 90. let minulého století nejslavnější ulice v zemi. Slavnější, než Pařížská, Perlová, Národní, v USA se o ní svého času možná psalo víc, než o Wall Street, Champs Ellysée, Downing Street a dalších slavných ulicích planety. Stačila přitom jen několik desítek metrů dlouhá zeď, kterou nechali obyvatelé čtvrti Krásné Březno v Ústí nad Labem oddělit své domovy od, jak se tehdy psávalo, nepřizpůsobivých spolusousedů. Do matiční přijížděli obránci lidských práv z Ameriky, k diskriminaci romských obyvatel se vyjadřoval i tehdejší prezident Václav Havel, který sem osobně přijel. Jak vypadá kdysi rušné místo patnáct let poté? Jak se hezky česky řekne – chcípnul tady pes…
Vánoční miliardářská pohádka
V naší rodině se uchovává výstřižek z novin, někdy z 20. let 20. století. Pojednává se v něm o probíhajícím soudním sporu, který vedla dvě větve jedné moravské rodiny o dědictví svého předka. Jedna větev byla z jižní Moravy, druhá taky, ale sídlící mezitím již ve Vídni. Peníze, o které se tehdy jednalo, byl slušný balík. Podle článku zaplitého do igelitu šlo o dobrých 900 milionů dolarů.
Ten mrtvý umřel v dubnu 1912 u severoamerického pobřeží na lodi, již nemusím moc představovat – na Titanicu. Jak se ještě v článku píše, podle závěti se měl majitelem stát potomek z třetího pokolení po utonulém. Což, jak se v naší rodině traduje, padá právě na mého otce…
Šťastné a zmagořelé
Obchody budou otevřené i na Štědrý večer do večera, poslední víkendy před Vánoci pojedou některé hypermarkety nonstop. O prapůvodu svátků vánočních diskutujeme už roky, politici a osobnosti pronášejí poselství o tom, že smysl Vánoc je především duchovní, že je důležité duchovno, ne materiálno. Reálný život ale ukazuje, že Vánoce jsou pro společnost cosi jako poslední zteč na opevněnou pevnost Zisk a Výdělek. Vánoce jsou jen smutným odrazem čistě spotřebního způsobu života. Hodnotíme svůj život podle DPH, míry zisku, podle růstu či propadu ekonomických ukazatelů. Jsme opravdu šťastní.Světová kapitalistická soustav spěje neúprosně ke svému zániku (strana 396)
Armádní sklady hlídají soukromí šerifové. Věděli jste to?
Zpráva, že Armády České republiky hodlá ušetřit téměř miliardu tím, že se zbaví jednoho skladu munice, mě potěšila. Překvapen jsem byl však sdělením, že ušetří hlavně na platbách agentuře, která se o ostrahu českých armádních muničáků stará. Poprvé v životě jsem slyšel, že zbraně (Jsou snad náboje, granáty a miny něco jiného?) hlídá armádě soukromá hlídací služba. Připadá mi to, jako kdyby si policie najímala na hlídkování ostrahu, která se prochází v každém supermarketu a obchodním centru kolem pokladen, aby nepoctivci neutíkali bez placení…Je policistů málo, nebo platí staré vtipy o esenbácích?
Od té doby, co v Praze uzavřeli dolní polovinu Václavského náměstí pro auta a udělali z ní „celopěší zónu“, je tady možné vídat denně zajímavý úkaz. Vjezd a výjezd do dolní části hlídají dvě, a někdy i více policejních aut – většinou městští strážníci. Nedávno jsem tady natrefil dokonce na pět policejních vozů. Čtyři od městské policie, jedno od státní. Mužů a žen zákona tam mohlo být osm až deset. Na dohlížení, aby na náměstí nevjížděla auta, mi to připadlo poměrně zajímavé rozložení sil…
Prestižní povolání aneb Koho si vážíme 1991 a 2012: Lékaři vedou, ministři mezi uklízečky
1991: Škoda Favorit - 139 000 Kčs, Peugeot 106 - 350 000 Kč, Opel Corsa – 600 000 korun…
„Každá doba“ Miloše Kopeckého
Občas se vyplatí číst knížky, protože se v nich dozvíte věci, které vám jinak v televizi a na internetu uniknou, nebo je vůbec nezahlédnete. Začetl jsem se do Důvěrného portrétu autora Pavla Kováře o herci Miloši Kopeckém a vybavil si, že vedle doktora Štrosmajera, Viléma Voka a Richarda III. se v roce 1987 proslavil svým projevem na sjezdu dramatických umělců.
