„Každá doba má své lidi. jako je umění včas přijít, je nemenší umění i včas odejít. Vy – mnozí z vás, kteří jste uměli včas přijít a splnit své poslání, jež bylo nezbytné, a je tudíž stále úctyhodné, musíte první pochopit, že váš čas vypršel. Ten, kdo to pochopí, odchází možná někdy tragicky, ale vždy důstojně. Vy, kulturní protagonisté včerejška, jeho hlavní aktéři, nedopusťte ve vlastním zájmu, aby na vaši minulou činnost, v níž bylo mnoho dobrého, padly další a zbytečné stíny. Odejdete-li včas, tj. hned, může vám být ještě poděkováno. Neučiníte-li tak sami z vlastní jasnozřivosti, odejdete sice o něco později, ale odejdete, nepochybujte o tom, stejně; jenže ne už důstojně, ale jako komické figurky. Jestliže osud socialismu leží vám tak na srdci, jak stále ujišťujete, máte skvělou příležitost pro tento socialismus něco kladného udělat a výrazně mu prospět: odejít.“
Projev se šířil rychlostí blesku přes „štvavé vysílačky“. V éteru celý, v Rudém právu alespoň úryvky. Kopecký hovořil o umělcích, ale všem bylo jasné, na koho mířil. Svým způsobem ho někteří mocní vyslyšeli. Husák se zanedlouho vzdal funkce nejvyššího muže komunistické strany; prezidentského křesla se ale nepustil. Předseda federální vlády Štrougal uvolnil místo premiéra – a alespoň přečkal pád komunismu v relativním ústraní. Ostatní, jako Jakeš, Štěpán a další se změnili v komické figurky.
S odstupem doby, byť herec hovořil o socialismu, zjistíte, že vynecháte-li toto slovo, jsou věty o moudrosti včasného odchodu platné i dnes. V politice to platí zřejmě bezezbytku bez ohledu na režimy. Vždyť kolik směšných figurek jsme zažili v posledních letech – a zažíváme. Kolik odchodů-neodchodů zesměšněných figur už prošlo zpravodajskými relacemi a titulními stranami.
Poučení z krizového vývoje: Asi mistrem v odstupování-neodstupování byl „igelitový“ premiér Stanislav Gross. Málokterý politik v tak raném věku (Miloš Kopecký mířil na politické geronty a dinosaury) se dokázal tak dokonale znemožnit na věčné časy, jako on. Stala se z něho směšná figurka, ale v jednom mu lze závidět: se svými pohádkami o původu peněz a kamarádstvím s bordelmamá se dostal do politických učebnic…
