Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vánoční miliardářská pohádka

23. 12. 2012

titanic.jpgO co se vlastně naši předci v té Vídni a na jižní Moravě soudili, jsem nikdy nechápal – vždyť z těch devíti set milionů dolarů jim přece nepatřilo nic, to byla peníze naší rodiny. Tedy naší a mé tety, která do dědictví podle klíče spadala.

Občas, nejlépe před Vánoci, jsme doma debatovali, jak s takovými penězi naložit. Problém byl, že bylo jasné, že bez dobrých právníků se k milionům nedostaneme. Ale příliš jsme si tím hlavu nezatěžovali. Trápilo nás, co bychom za tu neuvěřitelnou sumu asi pořídili. Vycházelo nám, že v přepočtu na koruny to už za totáče dělalo desítky miliard. Navíc jsme počítali s tím, že majetek se v Americe (tam to totiž náš předek vydělal, pokud jsem vám to ještě neprozradil) se jistě za desítky let zmnožil. A 900 milionů dolarů někdy v roce 1928 mohlo být o šedesát let později třeba desetkrát víc, vždyť ceny se mění směrem nahoru a to i hodnoty dědické.
karel-gott-20.jpg„To se asi nedá vůbec utratit,“ padaly nejčastější věty. Byli jsme si dobře vědomi, že kdyby nám miliardy padly do klína, byly bychom bohatší něž mladoboleslavská škodovka a možná i bohatší než Karel Gott, o kterém se tvrdilo, že vydělává víc, než plechová auta z Mladé Boleslavi. Já jsem míval vcelku jasno. Když jsem byl malý, toužil jsem po samopalu na baterky. Normálně se nedal sehnat, ale prý ho prodávali někdy v Tuzexu. Takže bych si své dolarové kapesné vyměnil za bony a měl bych samopal. S rostoucím věkem se nároky zvyšovaly. Samopal byl nahrazen kotoučovým hi-fi magnetofonem a gramofonem.
U těchto požadavků mé dědické sny skončily. V dospělosti jsem na dolary za mořem vzpomněl jen letmo, po listopadu 1989 jsme, když už to bylo možné, zase neměli na ty strašně drahé americké, či německé právníky. Taky jsme postupem času zjistili, že dědictví se samo o sobě nemnoží, že může být i vytunelováno a kdoví, jestli dnes místo miliardových zisků nemá naše rodina miliardové dluhy.
richman.jpgVzpomenu si na nebohého předka kdykoliv sleduji nějakou filmovou verzi o zkáze Titanicu. Občas to dám ve společnosti k dobrému. A víte, že jako pohádka, nebo vánoční sen to stále není špatné. Když si představím, co všechno bych s tím udělal, jak bych měl, komu bych pomohl, jak bych nemusel pracovat… Řekněte, kdo z nás si může dovolit takový historicky oprávněný sen?
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář