Vánoční miliardářská pohádka
23. 12. 2012
O co se vlastně naši předci v té Vídni a na jižní Moravě soudili, jsem nikdy nechápal – vždyť z těch devíti set milionů dolarů jim přece nepatřilo nic, to byla peníze naší rodiny. Tedy naší a mé tety, která do dědictví podle klíče spadala.
Občas, nejlépe před Vánoci, jsme doma debatovali, jak s takovými penězi naložit. Problém byl, že bylo jasné, že bez dobrých právníků se k milionům nedostaneme. Ale příliš jsme si tím hlavu nezatěžovali. Trápilo nás, co bychom za tu neuvěřitelnou sumu asi pořídili. Vycházelo nám, že v přepočtu na koruny to už za totáče dělalo desítky miliard. Navíc jsme počítali s tím, že majetek se v Americe (tam to totiž náš předek vydělal, pokud jsem vám to ještě neprozradil) se jistě za desítky let zmnožil. A 900 milionů dolarů někdy v roce 1928 mohlo být o šedesát let později třeba desetkrát víc, vždyť ceny se mění směrem nahoru a to i hodnoty dědické.

U těchto požadavků mé dědické sny skončily. V dospělosti jsem na dolary za mořem vzpomněl jen letmo, po listopadu 1989 jsme, když už to bylo možné, zase neměli na ty strašně drahé americké, či německé právníky. Taky jsme postupem času zjistili, že dědictví se samo o sobě nemnoží, že může být i vytunelováno a kdoví, jestli dnes místo miliardových zisků nemá naše rodina miliardové dluhy.

Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář