Pro hlupáka každý hloupý. (Forrest Gump)

Matiční je opuštěná, pověstné pavlačové domy hrůzy jsou prázdné, dřívější klokot a rušný denní i noční život připomínají už jen tabulky ve třech jazycích – česky, anglicky a romsky. Tabulky jsou asi to jediné, co zde na a ve vybydlených ruinách zůstalo – jsou totiž plastové a ve sběrnách kovů je nevykupují…

Původní betonová zeď už dávno neexituje, ani žádné stopy po ní. Okolní domy jsou povětšinou taky pusté, až na pár obchůdků, řemeslníků a živnostníků. Služebna městské policie taky zeje prázdnotou. Kolem rušné silnice směrem na Děčín je dnes, krom zmiňované dopravy, už klid. Pomalu se tu, po odchodu Romů, zabydlují i solidní prodejci aut. Ti pochopitelně kolem svých firem postavili zdi nové, vysoké, s ostnatým drátem, ale to je dnes každému šuma fuk.

Novináře Matiční ulice už nezajímá, natož zdi. Nezajímá vlastně už nikoho. A jak byla slavná. Hádali se kvůli ní v parlamentu, prezident pronášel silná slova, v nedělních debatách Oty Černého a Zuzany Bubílkové nebylo víkendu, kdy by se o ní nemluvilo.

Až někdy pojedete kolem, zastavte se. Možná se vám v mysli vrátí ty vzrušené a vzrušivé časy let devadesátých – bože, chtěli bychom dnes mít tehdejší problémy…

Poučení z krizového vývoje: Všecka sláva, polní tráva. České přísloví.