Pro hlupáka každý hloupý. (Forrest Gump)

Byla československá vojenská akce proti třetímu nejmocnějšímu muži Třetí říše opravdu nutností, která měla ve třetím válečném roce postavit Československo, respektive jeho zahraniční londýnskou vládu a politickou reprezentaci, na roveň válčících velmocí? Zabití Heydricha se často staví jako nutná politická akce, kterou mělo Československo dokázat svou nepasivitu v domácích podmínkách. Dnešní historici tvrdí, že se Československo muselo prezentovat něčím takovým, aby po válce nezůstalo v pozici poraženého státu, v okleštěných pomnichovských hranicích. Zatímco všechny okupované národy vedly podle mnohých představitelů nejen v Velké Británii aktivní odpor proti nacistům, Češi si "spokojeně" žili v protektorátu, užívali si dělnických příspěvků, dovolených na zotavenou a spokojeně montovali zbraně pro wehrmacht.

Lotyšsko má obyvatel, co dvě naše Prahy. Občas se někde dočtete, že během 2. světové války měli Lotyši vlastní SS divizi a že po rozpadu Sovětského svazu diskriminují jednu čtvrtinu populace – etnické Rusy. Polovina z Rusů nemá státní občanství Lotyšska a ani volební právo, což Rusko kritizuje jako ponižování a zařazení Rusů mezi občany druhé kategorie. Každý, kdo si myslí totéž, by si měl přečíst knížku bývalé ministryně zahraničí Lotyšska Sandry Kalniete, svého času i eurokomisařky. Kniha se jmenuje V plesových střevíčkách sibiřským sněhem. Je to jedno z nejotřesnějších svědectví o podstatě stalinismu a komunismu, jak jej Lotyši zažili na vlastní kůži.