Jdi na obsah Jdi na menu
 


Atentát na Heydricha z jiného pohledu

How horrible, fantastic, incredible it is that we should be digging trenches and trying on gas-masks here because of a quarrrel in a far-away country between people of whom we know nothing...However much we may sympathize with a small nation confronted by a big and powerful neiugbour, we cannot in all circumstances undertak to involve the whole British Empire in war simply on her account."

"Jak je to hrozné, fantastické, neuvěřitelné, mají-li Britové připravovat zákopy a zkoušet plynové masky v Anglii pro spor v daleké zemi a mezi lidem, o němž my nevíme nic... A i kdybychom měli sebevětší sympatie s malým národem, proti němuž stojí veliký a mocný soused, nemůžeme jednat za všech okolností tak, abychom přivedli celou britskou říši do války jen kvůli němu."

Tl bylo oficiální stanovisko premiéra britské říše Nevilla Chamberlaina 27. září 1938 v podstatě v předvečer podpisu osudné mnichovské smlouvy. Po více než půlročním masáži Francie a Anglie, nehledě na silný nátlak vnější ze strany Německa a tří milionů československých Němců a československou vládu vyvrcholila smutná kapitola podivného francouzského a britského spojenectví s Československem.

 Byla Velká Británie opravdu tím subjektem, který měl sebemenší právo Čechoslováky kritizovat za "nečinnost"? Když vás všichni hodí přes palubu, kde vezmete chuť na odpor. Francie s Británií předhodili Hitlerovi celou Evropu. V září a v říjnu 1938 nechtěli slyšet Beneše, který jim říkal, že se to stejně celé za chváli obrátí proti nim. Nevěřili mu. Když na podzim 1938 musel Beneš opustit Československo, stal se v podstatě vyhnancem. Jako soukromník přednášel v USA (ne moch chtěný), stejně nechtěný byl v prvním období později i v Londýně. Tady seď a buď rád a do ničeho se nepleť. To mu řekla britská vláda.

Že na to Beneš nedbal, je jen jeho zásluha. Britové anulovali mnichovskou dohodu až v srpnu 1942! Čtyři roky po podepsání diktátu, několik měsíců po atentátu na Heydricha, dva roky poté, kdy ji v bitvě o Británii zachránili i českoslovenští stíhači. Do srpna 1942 neustále naší exilové vládě a prezidnetu Benešovi naznačovali, že po případném vítězství nad Hitlerem by uloupená území zůstala Německu. Anulování zaplatili Češi Lidicemi, tisíci popravenými v protektorátu a dalšími tisíci v koncentrácích a vězeních.

Beneš zaplatil za boj proti britské zbabělosti několika mrtvicemi a předčasnou smrtí v září 1948. K pokynu, aby naši parašutisté vykonali rozsudek smrti nad některým z pohlavárů Třetí říše, nebo protektorátu, nepřistupoval s chladným kalkulem, ale s vědomím doživotního traumatu. Není divu, že v situaci, kdy zůstal zcela sám, podlehl Stalinovi a jeho vábení. Když nemohl věřit těm na západě, zkusil věřit těm na východě.

Je to jako v životě. Když vás někdo zklame, opustí v nejtěžší chvíli, už nikdy mu nebudete zcela věřit. To, čemu se říká české poraženectví, vzniklo někdy na podzim 1938. Dnes si z Čechů dělají legraci, že švejkují. Ale tohle švejkování má své kořeny v roce 1938. Do té doby jsme za sebou měli Zborov, měli jsme za sebou několik let vojensky úspěšných legií na Sibiři a nesmírné úsilí o mobilizaci v květnu a v září 1938.

Atentát na Heydricha byl cenou krutou, kterou jsme za svou existenci zaplatili. Nebyl nutný, ale také není ničím, co bychom měli odsuzovat. Byl ale pouze vyvrcholením britského alibismu v 2. světové válce.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář