Lotyšský „nacionalismus“? Přečtěte si Sandru Kalniete a pochopíte!
3. 12. 2012

Mrazí v zádech při líčení vzpomínek na dny před zatčení a deportací, na snahu rekonstruovat poslední okamžiky rodinných příslušníků v lágrech, při výsleších. Jestliže nám běhá mráz při čtení autentických zážitků z nacistických koncentráků, z Osvětimy, z lágrů smrti, při čtení této knihy si položíte otázku, co kdo ještě dnes shledává i nepatrně kladného na tom, čemu se na východ od Chebu říkalo socialismus, tábor míru.
Sandra Kalniete na příběhu jedné rodiny – svých rodičů, jejich rodin, rodičů a prarodičů odhalila podstatu režimu a myšlenky, která si v ničem nezadala s nacismem. Její střevíčky jsou víc než propaganda. Je to učebnice dějepisu i trpké čtení o nejniternějším strachu, bolesti a utrpení statisíců Lotyšů koncentrované do osudů jednoho rodu. Dozvíte se, jak to bylo doopravdy s lotyšskou divizí SS, jak od roku 1940 vytvořil Stalin z Lotyšů ne lidi druhé, ale třetí, čtvrté, páté kategorie. Po přečtení vcelku snadno pochopíte, proč Lotyši tak striktně trvají na nepřítomnosti etnických Rusů v Lotyšsku. Už po okupaci Lotyšska se sem stěhovaly tisíce Rusů, zabydlování ruským etnikem pokračovalo po roce 1945. Ruská kolonizace uvrhla celé Pobaltí společensky i ekonomicky o desítky let nazpět. Líčení v knížce o tom, jak manželky ruských funkcionářů navštěvovaly divadelní představení v kombiné coby večerní róbě, je jen trpkým dokreslením toho, co Lotyši jako součást „nejvyspělejšího společenského zřízení na světě“ museli pod diktátem Rusů prožívat.
V plesových střevíčkách sibiřským sněhem, vydal Lubor Kasal v roce 2005, přeložil Michal Škrabal.
Jak dodnes žijí přeživší Lotyši a potomci deportovaných Lotyšů na Sibiři a v jiných oblastech Ruska dnes? O tom vypráví dokument lotyšské režisérky Dzintry Gek ( https://www.youtube.com/watch?v=PDkNSzjdU6s ).
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář