Pro hlupáka každý hloupý. (Forrest Gump)

Někdy je dobré s hodnocením počkat. Po roce, který od premiéry Ondříčkova filmu uběhl, se lze na celkové vyznění snímku dívat objektivněji. Třeba i ve stínu majora Zemana, který v posledních měsících běží na TV Barrandov. Zatímco totalitní seriál o sobě tvrdil  tvrdí, že nejde o nic jiného, než o dobré detektivky (zatímco se jedná o strašný politicko-ideologický paskvil, navíc  neuvěřitelně zmršená "dobovka"), film Ve stínu je také všechno jiné, než detektivka. Možná to není ani detektivní thriller, jak by se moderně řeklo. Je to ale podle mého nepochybně film, ze kterého je úzko.

Nechci být z těch, kteří pouzurážejí tvůrce i autory, že volné pokračování Sanitky už není to, co první série. Už jen natočení televizního seriálu, vymyšlení příběhu, produkce, scénář, všechno, co je s tím spojené, je něco, co oprav du jen tak někdo nedokáže. Sanitka 2, a to buďme upřímní, určitě nemůže být tou Sanitkou, kterou točil v osmdesátých letech Jiří Adamec. Ale i tak se domnívám, že prezidentský klip pro Miloše Zemana se Filipu Renčovi povedl víc, než druhá Sanitka. Proč?

Největší reklamu udělala krásnému kabrioletu série dětských detektivek s detektivem Martinem, hercem Jaroslavem Víznerem, bratrem Oldřicha Víznera. Všechny se natočily v roce 1966, respektive i v roce 1965 při spartakiádě - v pořadí U telefonu Martin, Martin a devět bláznů a Martin a červené sklíčko (odehrávající se navíc na Červené Lhotě). Poslední film je jediný barevný. Výrazněji se setkáme s českým kabrioletem ještě v komedii Hodíme se k sobě, miláčku a naposledy zazářila Felicia v Bočanově "telecím" televizním seriálu Druhý dech...

Potřeby denního užívání, spotřební zboží, služby či jiné věci se ve filmech mezi lety 1948 až 1989 objevovaly a žádný vedoucí výroby (dnešní produkce) nezkoumal, jestli nedělá danému výrobku bezplatnou reklamu. Reklama byla za socialismu zbytečná, protože u věcí žádaných poptávka zdaleka převyšovala nabídku a u věcí nechtěných by jim nepomohla ani republika polepená billboardy. Byť auta nehrála - až na výjimky - ve filmech domácí produkce hlavní roli, honičky byly výjimečné (neboť by příliš evokovaly západní styl), auta roli hrávala. Za prezentaci, jakou se jim leckdy dostávalo, by dnes automobilky platily těžké peníze, nebo by byly alespoň uvedeny mezi sponzory. Motorový dopravní prostředek však byl ve filmech před rokem 1989 vysloveně dopravním prostředkem a tehdejší producenti se spíš radovali, když se jim podařilo sehnat a do filmu zařadit nějaký atraktivnější vůz. Na jeho zvýšený prodej ale neměl film žádný vliv. Buď se jednalo o auta tuzexová, nebo jen ojedinělá, škodovky jako dominantní vozidla reklamu nepotřebovala a silnější žigulíky bývaly úzkoprofilové, podoběn jakovýchodoněmecké trabanty.

Jarchovského scénář, Šabachův námět a Trojanova (Ondřejova) režie posunuly dobu totality od dávných Hřebejkových Šakalích let a pozdějších Pelíšků ke smutným a prázdným roků normalizace sedmdesátých let. Jestliže jsem si posteskl minule, že bolestí českého retra je někdy zanedbání dobových reálií a detailů, Trojanův Občanský průkaz obstál téměř na sto procent. Dvě drobnosti – panelák s plastovými okny (jako vždy zářící jednotnou bělostí a až extrémní vzhledovou dokonalostí) a sáček od mléka z papíru – jsou jen titěrnostmi.

V pohodové a skvěle zahrané hudební komedii Noc na Karlštejně nejde o fatální prohřešky, a kdyby na ně neupozorňovali nejrůznější rejpalové (včetně mě), asi by si je nikdo neuvědomil… Film natočil režisér Zdeněk Podskalský v roce 1973 a byl to mj. poslední film Jaroslava Marvana. Režisér měl k dispozici téměř celou tehdejší hereckou špičku (z těch, kteří mohli v nastupující normalizaci hrát). Film podle předlohy divadelní hry Jaroslava Vrchlického patří k nejreprízovanějším v českých televizích.

I mistři tesaři v Hollywoodu se utnou. Ve slavném Uprchlíkovi s Harrisonem Fordem zůstala na pár vteřin v záběru i lokomotiva, respektive její předek, když kamera snímá hlavního hrdinu jdoucího po kolejích. V českém seriálu Velké sedlo (mimochodem - dramaturga mu dělal současný místopředseda poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek) si při rvačce v úzké chodbě nevšiml kameraman, že se na několik vteřin dostal do záběru v odrazu zrcadla. Dlužno dodat na jehoobranu, že se jednalo o scénu potyčky, takže své sehrál i adrenalin.

Třetí "úlet" je tentokrát ze seriálu Zdivočelá země, kdy hlídka Veřejné bezpečnosti přiveze Branislava Holička do kasáren po jeho dezerci od útvaru. V pozadí za kasárnami vyčnívá moderní výškový obytný dům s anténami mobilních operátorů a internetu. Zvláště v rozlišení HD antény vynikly...

Bolestí českého filmařství je malá schopnost natočit opravdový retro film. Ne film, který jen náznakem odkazuje na dobu minulou, ale který je opravdu zasazen i vzhledově do časů, o kterých pojednává. Když sedíváte na americký film situovaný třeba do 20. let, jste v tom filmu se vším všudy ve 20. letech. Na ulicích jezdí jen auta odpovídající době, lidé jsou oblečení do odpovídajících kostým, v pozadí neční mrakodrapy z let devadesátých.