Ve stínu, ale jen názvem
Možná je ve filmu leccos schematického, ale nikdy to za uši nerve. Ondříček měl určitě snahu, aby film byl přijatelný i pro svět, ne náhodou si do jedné z hlavních rolí vybral německého herce Sebastiana Kocha (Oscarem oceněné Životy těch druhých). Problémem je, že jak Životy těch druhých, tak Ve stínu jsou tématicky blízké, ale pro svět je témě totality a tajné bezpečnosti bližší v německém podání, než v českém. Světem hýbe Merkelová, ne Zeman, nebo Klaus, co si budeme nalhávat. Být to film německý, možná na něj světové poroty hledí jink, to je smůla malých zemí.
V tomto směru byl úmysly i snažení tvůrců bojem s větrnými mlýny, tím asi moje osobní "negativa" končí. I když je mi to líto. Sledoval jsem film až po roce v televizi, takže jsem byl částečně ovlivněn recenzemi, kterých se snímku po premiéře dostalo. Co bych asi nejvíc ocenil, je fakt, že filmaři si dali hodně záležet na tom, aby jim nic neulítlo z reálií 50. let. minulého století. Z reálií u nás. Dnes už je těžké točit exteriéry (proto je nahradilo Polsko - sláva za polskou ošuntělost). Potěší robnosti, jako kožený chránič poraněného prstu, či jeho zbytku (využívali ho například moji prarodiče), plechová konvice na vodu a další drobnosti, třeba nejrůznější tabulky zákazů a výčtu postihů - například u výtahu.
Pro mnohé, možná pro většinu společnosti v Československu, nebyla 50. léta tak tmavá, šedá, bezbarvá a ve stínu. Pro mnoho lidí byla barevná, plná praporů, nápisů, vlajek, průvodů, rozkvetlých tulipánů a optimistických písní. Víc barevnosti, právě pro kontrast se skutečností, by filmu neuškodilo, ale je to jen malý povzdech.
Na závěr ještě postřeh - začal jsem sledovat film právě pod dojmem některých kritických hodnocení, ale postupem času jsem se nořil do děje, až jsem zapomněl, že už mám v hlavě něčí (cizí) názory. Pak naskočil závěrečné titulky. Pocit z filmu však zůstal. Ne jako všezabírající doklad o době, lidech a událotech, ale jako jeden z kamínků mozaiky, bez nichž by minulost složit nešla.
