Proč prohrál Karel Schwarzenberg: Poláci také nechválí Stalina
27. 1. 2013
Průzkumy veřejného mínění v době mezi prvním a druhým kolem favorizovaly mírně pozdějšího vítěze voleb. Už to byla indicie, že masivní mediální podpora Karla Schwarzenberga nemusí ještě předznamenat jeho triumf.
Zásadním momentem však bylo sebevědomí, či spíše vědomí Schwarzenbergových příznivců, že mínění Prahy je míněním celé země. To, že 95 procent mediálně známých uměleckých tváří je z Prahy, nebo tu pracuje a živí se tu, ještě neznamená, že jsou reprezentativním vzorkem české populace z jakékoli společenské vrstvy. V absolutních počtech se jedná o zcela marginální skupinu. Platilo to za Habsburků, platilo to za komunistů, platilo to po okupaci v roce 1968 a platí to i dnes. Jiný je svět, kde voní káva a ranní noviny se čtou v pravé poledne a jiný je svět, kde se vstává ve tři ráno, abyste byli v šest někde v „kolbence“ – pokud nějakou máte… Jinak vnímá svět ten, kdo vyráží na golf a jinak ten, kdo vyráží nakrmit králíky a slepice a péct housky.
Zemanovi hodně pomohla dvojice Hynek Bočan – Jiří Stráský. To byl asi jeden ze zásadních psychologických momentů, kdy si autoři výzvy Martinu Dejdarovi neuvědomili, že použili stejné špatné zbraně, jako se dříve používaly proti odpůrcům režimu před rokem 1989. Z čistě osobní volby jednoho herce udělali politickou záležitost.
Umělci, kteří se postavili na stranu Karla Schwarzenberga, zvolili poměrně ostrý konfrontační tón směrem k protikandidátovi. Málo zdůrazňovali, proč je Karel Schwarzenberg dobrý, ale kladli důraz na to, proč je špatný Miloš Zeman a proč je pomýlený každý, kdo bude důchodce z Vysočiny volit. Pokud jste dobře četli vyjádření známých lidí, tak Zemanovi voliči se v naprosté většině vyjadřovali jen o kladných stránkách svého idolu a ponechávali stranou jeho protivníky. Příznivci Karla Schwarzenberga se vedle vyzdvihování pozitivních vlastností ministra zahraničí nikdy neopomněli zmínit o hrůzách, které čekají Česko v případě zvolení Miloše Zemana.
Odedávna platí, že když budete dětem kritizovat jejich kamarády, jak jsou špatní, budou se nejvíc kamarádit s těmi, které jim budete zakazovat. To je staré psychologické pravidlo a kdo ho nechápe, musí si pak holt pro dítě jezdit na služebnu policie…
Hodně se propraly Benešovy dekrety a sudetští Němci. V okamžiku, kdy Karel Schwarzenberg sám od sebe „poslal“ do Haagu před tribunál prezidenta Beneše za vyhnání či odsun Němců – a až do konce kampaně to tvrdošíjně opakoval, muselo být i nestranným pozorovatelům jasné, že si sám pod sebou podřezal židli. Jako ministr přes zahraničí musí dobře vědět, že žádný kandidát na prezidenta v Polsku neschválí pakt Molotov - Ribbentrop a okupaci východního Polska Stalinem v září 1939. Tím by se lidsky i profesionálně zlikvidoval. Karel Schwarzenberg něco podobného udělal v českých podmínkách, a proto nevyhrál. Ztráta pohraničí v roce 1938 a a německá okupace 1939 je i po bezmála 80 letech v této zemi citlivé téma. Na tom už nemohl nic změnit ani jeden inzerát v Blesku.
A ještě jedna „maličkost“. Česká republika má přibližně 10 500 000 obyvatel. Počet odevzdaných hlasů dosáhl zhruba 5 milionů. Pro Zemana tak hlasovala – hrubě odhadnuto – jedna čtvrtina všech obyvatel ČR (zahrnuti i ti, kteří ještě volit nemohou). Pro Karla Schwarzenberga asi jedna pětina. Pokud Karel Schwarzenberg řekl, že děkuje těm 45 procentům obyvatel, kteří mu dali hlas, tvrdil nepravdu. Hlas mu dalo 45 procent těch oprávněných voličů, kteří se voleb zúčastnili. Pokud Miloš Zeman tvrdí, že se jeho mandát opírá o 55 procent hlasů obyvatel nespokojených s vládou, tvrdí nepravdu také.
Ale to už jsou opravdu jen drobnosti a hraní se slovíčky. Jenže se obávám, že pro jedny i pro druhé to bude příštích pět let munice pro jakoukoli argumentaci.
Poučení z krizového vývoje: Vždycky se neděje, jak se kdo naděje. Staročeké přísloví
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář