Pane Okamuro, kdy jste byl naposledy na poště?
24. 11. 2012
Jít pro zásilku na poštu je, alespoň z mé zkušenosti, za trest. Na té naší v Praze Chodově určitě. Nezměnilo se v ní zřejmě nic od doby, kdy vznikla (mohlo to být před třiceti lety. Nějakých osm deset okének, z nichž je většina vždy zavřená. Za léta se zde vytvořil zvláštní systém, kdy do jednoho směru je jedna fronta, do druhého druhá a lidé se z ní oddělují podle toho, jak lidé od jednotlivých funkčních přepážek odcházejí. Nedej bože, aby přišel nepoučený nedomorodec. Ten obvykle mine v prostoru stojící frontu a jde rovnou k okénku. Fronta na něho křičí, povykuje a donutí zařadit se do jednoho z hadů…
Čekání za doporučený dopis, či jinou zásilku trvá někdy až třicet minut, to když lidé vyřizují u přepážek víc záležitostí najednou.
Lístečky vydávané automatem tady neexistují, ale nemyslím, že by to pomohlo. Na to, že tahle pošta funguje pro pár desítek tisíc lidí pro část Jižního Města i Kunratic, neměnnost tempa překvapuje. Pokaždé, když mám ve schránce oznámení o nedoručení zásilky a výzvu, abych si pro ni zašel na poštu, trpím několik dní žaludečními křečemi, než seberu odvahu a na poštu se vydám.
Nemám podobnou zkušenost jen zde. Nekonečné čekání jsem zažil na vícero poštovních úřadů v Praze (ne na všech) a hlavně v odpoledních hodinách je to utrpení.
A tak si jen představuji, jak se nekonečné fronty podpisu chtivých občanů země táhnout zemí českou, domovem naším. Pokud senátor zákon prosadí, bude dobré začít s další podpisovou kampaní na příští prezidentské volby už po letošním Silvestru. Do roku 2018 to možná stihneme…
Poučení z krizového vývoje: Jakmile voják začne myslet, už to není voják, ale prachvšivej civilista. Josef Švejk
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
