O dovolených, nejen poslance Martina Komárka
Představte si, že jste někde zaměstnaní, dáte výpověď a od určitého data nastupujete u nové firmy. Poslanecká sněmovna svým způsobem firma je; je to zaměstnavatel jako každý jiný. Každý, kdo nastoupí do nového zaměstnání, má sice i ve zkušební době nárok na adekvátní část dovolené, ale asi nepotkáte mnoho těch, kteří nastoupí do nové práce, si hned vyrazí na vakace. Co na tom, že například strávili týdny přípravou na výběrová řízení, že prožívali nervy u konkursů a trápili se čekáním na výsledky.
Řeknete svému novému šéfovi, že místo důležité porady letíte k moři?
Marně si vzpomínám, jestli jsem si někdy v novém místě bral volno dříve než za půl roku, i kdyby to bylo jen na jeden den. Asi jsem hloupý, ale kdybych si dnes vybral volno a dovolené, které jsem za posledních 25 let věnoval na oltář své profese, byly by z toho dva roky prázdnin. Nikdy by mě nanapadlo plánovat si rekreaci na okamžik, kdy se mám seznamovat s novou prací, s novými kolegy a pravidly. A vím, že nejsem jediný. Pominu skutečnost, že lidé si leckdy už ani nevybírají nemocenskou, rýmu, chřipku a méně nebezpečné choroby si léčí na úkor své dovolené. Někdo kvůli penězům, někdo kvůli tomu, aby ho zaměstnavatem nepovažoval z sušinku a hypochondra...
Teď už jsem názor změnil. Nechci po nikom, aby se mnou souhlasil...
