Konec „odvážnýho chlapa“: z disidenta držžidle
14. 10. 2012
Jeho lpění na ministerské židli, když se začala média hrabat v předražených zakázkách společnosti Promopro pro české předsednictví Evropské unie v roce 2009 bylo smutným přerodem člověka, který se nebál komunismu. Nemusel přiznávat vinu, kterou možná měl, možná neměl. Měl nepřiznat zodpovědnost, to se ve slušné politice dělá. Možná mu to měl říct někdo důrazně i v jeho straně, ale jde o to, že pod modrou vlajkou dnes už moc odvážných chlapů nezbývá, je-li tam vůbec nějaký.
Sašovi, jak se mu často říká, nepřidalo ani pozdní přiznání nemanželského syna. Nejde o to, že nevěra a levobočkové nejsou u nás obecně žádné soukromé trauma a veřejnost je kvituje s pochopením. Jenže Vondrův nemanželský syn se zjevil v době, kdy se tatínek topil ve výmluvách za předraženou zakázku na ozvučení a lidé si jeho vytáčení zapamatovali.
Senátorská kampaň kdy obhajoval funkci v severních Čechách, byla možná z hlediska šíbrů píár profesionální. Ale přece jen jalová a hlavně občas vlezlá. Saša Vondra se tu a tam, jak se lidově říká „přisral“ k akcím, které byly zcela apolitické a organizátoři a účastníci se jen divili, co jim to tam pan ministr a senátor přijel dělat za agitaci. Ten, kdo mu v tomto směru radil, by měl vrátit honorář…
A buďme upřímní, ještě jedna, a to ne nepodstatná záležitost. Ze štíhlého chlapce ve svetru, z odvážnýho disidentskýho chlapa se i na pohled stal papaláš, který přibral o desítky kilogramů, knoflíky na košilích a saku mu dvaadvacet let po sametové revoluci praskají, nejdou dopnout – a když si to český človíček dá dohromady, že se asi nemá špatně, že si, dle vzhledu, možná žije jako prase v žitě (lidské uvažování je kruté), tak není divu, že mu senátorští voliči řekli: STOP.
Poučení z krizového vývoje: Se lží se dostaneš na kraj světa, ale nikdy zpátky. (Polské přísloví)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
