Přečtěte si Karla Čapka a uvidíte svět trochu jinak 6: Vláda strojů
Dovolte mi, abych vaši otázku položil poněkud jinak: není náš obdiv ke strojům, to jest k technické civilizaci, takový, že zatlačuje naši pozornost k skutečným tvořivým schopnostem člověka? My všichni věříme v pokrok lidstva; ale zdá se, že jsme nakloněni představovat si tento pokrok v podobě benzinových motorů, elektricity a jiných technických vymožeností. Domníváme se, že žijeme v osvícené době, jelikož svítíme elektřinou; ve skutečnosti žijeme v jakémsi zmateném a špatně organisovaném pravěku, protože například máme pauperismus. Máme-li před očima nějaký dokonalý a lesknoucí se stroj, vidíme v něm triumf člověka; nuže, postavme vedle toho překrásného stroje prvního otrhaného žebráka, abychom si uvědomili porážku člověka. Nezaměstnaný dělník je velmi ubohý a nepovedený stroj vedle těch skvěle fungujících strojů z ocele a mosazi...
Učinili jsme měřítkem lidského řádu stroje, a nikoliv lidi; ale za to nemohou stroje, za to můžeme my. Tím nemluvím proti strojům z mosazi a železa; ani ve snu by mě nenapadlo tvrdit, že by nám bylo lépe bez nich. Ve velké míře stroje zvyšují životní úroveň člověka tím, že mu ulehčují práci; nebo tím, že zvyšují jeho poznání světa.... Stroje nepotlačují tvořivou schopnost člověka, protože z ní vznikají. Mezi člověkem a strojem není konfliktu, předpokládáme-li, že s dotyčným strojem spávně zacházíte nebo že vás ten stroj nepřejede. Ale věc vypadá docela jinak, tážeme-li se, pokračuje-li organisace a dokonalost strojů; nebo investujeme-li do úpravy lidských věcí stejně jako do imaginace a důmyslu jako do mechanických vymožeností...
Za sto let jsme mnohokrát znásobili rychlost a výkonnost člověka; ale asi se nebudeme chlubit tím, že bychom ve stejném poměru znásobili jeho vzdělání nebo jeho životní jistotu nebo cokoliv, co dává hodnotu jeho životu...
Naše stroje jsou geniální, ale naše sociální a humánní pokusy jsou víceméně žabařské. Chceme-li mluvit o pokroku, neohánějme se počtem aut nebo telefonních linek, nýbrž hodnotou, kterou pro nás a naší civilizaci má lidský život. Nebojím se, že stroje budou pány lidí; horší je, jsme-li my lidé špatnými pány lidí nebo lidských záležitostí. Poměr strojů k lidem záleží hlavně v tom, jaký bude poměr lidí k lidem: což by mělo být v našich rukou alespoň tak, jako je v našich rukou síla strojů.
Přítomnost 7. 2. 1929
Zdroj: Karel Čapek - O demokracii, novinách a českých pomněrech, Academia Praha 2003
