Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přečtěte si Karla Čapka a uvidíte svět trochu jinak 4: My, hospodářští primitivové

Když je člověk ještě dítětem, řešívá někdy fantastickou otázku, co by dělal, kdyby měl "strašně mnoho" peněz. Bylo by sice dost zajímavé vypočítat věci, které by si dítě koupilo; jsou to většinlou věci dost podivuhodné a téměř zázračné, jako skutečný vlak, kůň a jiné divy...

Dítě nikdy nepochopí, že "strašně mnoho peněz" neslouží už pořizování věcí, nýbrž vydělávání peněz, že "strašně mnoho peněz" se jmenuje kapitál a že účelem velkých peněz jsou zas peníze a ne zázračné věci, které lze za ně pořídit...

Proto se nám (hospodářským primitivům) zdá být neskonale v pořádku, že - dejme tomu - Vinohradská spořitelna, majíc "strašně mnoho peněz", za ně pořídí tisíc domků u Štěrbohol; nebo že Pražská městská pojišťovna postaví městu a lidem pěknou velkou knihovnu, že Zemská banka postaví pár velkých domů, aby lkidé měli kde bydlet... Líbí se nám to tak, že uivažujeme v skrytu duše, co bychom dělali, kdybychom byli - dejme tomu - Živnobanka nebo Nemocenská pokladna nebo jiný držitel "strašně mnoha peněz"; představujeme si nové nemocnice, nové tisíce domků se zahrádkou a s tramvají hned za rohem, nové divadlo, nějaké vědecké nadace a bůhví co ještě...

Ovšem hospodářští odborníci nám tvrdí, že naše finanční ústavy neoplývají nadbytkem peněz, že proto je tak drahý úvěr a kdesi cosi... Je velmi smutné, že naše banky mají málo peněz; jen to nás může těšit, že mají dost peněz na žulové a mramorové fasády, jež jásavě reprezentují fantastické představy správních rad o sociální funkci peněz. Takový bankovní palác názorně připomene laickým očím, že například v Praze je zapotřebí dvou tisíc lůžek, aby nebylo nutno vyhazovat nemocné lidi z nemocnic na ulici. Takové žulové obložení peněžní katedrály nutí člověka počítat, kolik poctivých prahů by se mohlo vytesat z toho všeho kamene. Cizí pojišťovna si postaví v Praze monument z mramoru s cimbuřími; kdyby místo toho postavila dvacet dětských hřišť, vydělala by na tom, protože by její pojištěnci byli jednou zdravější. Kdybych byl architektem, rozehnal bych se pravítkem na každého, kdo by ode mě chtěl mramorový portikus. Kdybych byl prezidentem Živnobanky, zajímal by mne víc stav lůžek ve Všeobecné nemocnici než návrh na tantiémy správní radě. Kdybych měl strašně mnoho peněz, zešedivěl bych samým uvažováním, co se za ně může pořídit...

Přál bych všem správním radám a jiným finančním kůrům, aby byli zachváceni překypující imaginací, co se může pořídit za mnoho peněz. Přál bych jim, aby byli trochu dětinštější ve svém poměru k penězům: aby za nimi viděli neobyčejné a zázračné věci, které lez vyčarovat ze strašně mnoha peněz.

Lidové noviny 25. 1. 1925

Zdroj: Karel Čapek: O demokracii, novinách a českých poměrech, Academia Praha 2003

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář