Bohové chodníků
18. 1. 2013
Možná mu podnik dokonce patřil, ale to není podstatné. Podstatný je způsob uvažování člověka, který dává své postavení na světě najevo podobným způsobem chování. Navíc ho ještě zdůrazní velkým autem. Není divu, že velká SUV jsou ve velké míře synonymem arogance, ztotožnění s lidmi, kteří uznávají jen vlastní pravidla.
Zajímavější ale je skutečnost, že jednou se zcela stejně, ne-li hůře, budě chovat jeho dcera. Bude jí totiž připadat normální a přirozené, že se parkuje na chodníku. Bude mít totiž z dětství v hlavě zapsán model, který uplatňoval její tatínek. Na chodníku se přece parkuje. Chodník není pro lidi, chodník je pro mě. Lidé, kteří způsobně parkují na silnici, jsou socky. Možná se mýlím, ale děti obvykle bývají otisky svých rodičů.
Tady někde jsou kořeny chování lidí, jako je dálniční vybržďovač Aleš Trpišovský a vytlačovač z dálnic Luboš Lacina. A dalších a dalších. Jejich rodiče (spíš otcové) se také hnali silnicemi, měli peprné průpovídky ke každému, kdo jim neuhnul z cesty. Jejich synové se teď chovají stejně.
Pamatujte, že jen volové parkují na vozovce.
Poučení z krizového vývoje: Quo licet iovi, non licet bovi. Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
