Bočan, Stránský versus Dejdar 2: Volíš Losnu, nebo Mažňáka?
V Česku máme jeden zlozvyk – vybojujeme si svobodu a demokracii a v okamžiku, kdy ji začneme používat, chováme se zcela opačně. Někoho si demokraticky zvolíme ve volbách, ale už nejsme ochotni tuto demokratickou volbu respektovat. Jestliže si v krajích voliči vybrali nejvíc levici a komunisty, muselo být každému jasné, že se tihle dva dají logicky dohromady. A tak protestujeme.
Martin Dejdar, jen proto, že dvanáct let hraje televizního Maděru, západního letce a mukla v uranových dolech, najednou nesmí volit Miloše Zemana? Měl to ve smlouvě? Neměl, tak o co jde? Že mu Zdivočelá země hodně změnila život a názory na minulost? Vylučuje to jeho příklon k Zemanovi? Víte, mě spíš udivuje, že víc nevadila Jana Bobošíková, která se v minulých ještě neveřejných volbách ucházela o Hrad za komunisty. Ale je demokracie a je to její rozhodnutí. Konečné slovo řekli ostatně voliči.
Jak Zeman, tak kníže mají kolem sebe nějaké lidi. Dobré i méně přijatelné. Každý reprezentuje něco, někoho. Bylo by zajímavé udělat teď neveřejnou anonymní anketu mezi všemi herci a herečkami Zdivočelé země. Možná bychom se hodně divili. Ale udělat anketu veřejně, s přiznáním, komu kdo hodí hlas, asi by si kdekdo dal pozor, aby neřekl Zemana. Protože co kdyby to zase nějakému režisérovi vadilo. Ať si pamětníci vybaví 29. prosinec 1989, kdy se volil nový československý prezident. Volilo se aklamací, tedy veřejným zvednutím ruky. Z velké části ještě komunistické federální shromáždění dalo Václavu Havlovi sto procent hlasů. Nikdo se nezdržel, nikdo nebyl proti. Ti, pro něž byl Havel ještě měsíc a půl předtím tou nejzběsilejší noční můrou, nepřítelem číslo 1 a vrahem neviňátek, se stal prezidentem zvoleným z velké části komunisty. Řada z nich pak v soukromí přiznala, že kdyby se volilo tajně, jejich hlas by nedostal. „Bál jsem se,“ řekl mi týden po volbě jeden z komunistických poslanců…
Pro momentální předvolební prezidentskou náladu v české společnosti je typická útočnost a nesnášenlivost. Když nevolíš toho, koho volím já, jsi špatný člověk. Lidé neargumentují, lidé urážejí. Zkušenost mě naučila, že urážky a pomluvy více vypovídají o tom, kdo uráží a pomlouvá, než o tom, kdo je urážen a pomlouván. Když slyším, že ten, či onen kandidát je buď „tlustý prase“, nebo „fašista a Sudeťák“, není to pro mě návod, jestli volit „vepřovou hlavu“, nebo „spícího feudála“. Ale přemýšlím, jestli mám pokračovat v debatě.
Ale asi to nebude nic nového. Už Foglarova Záhada hlavolamu byla plná potyček mezi těmi, kdo volili ve Stínadlech Losnu, nebo Mažňáka. Vzpomínám si, že když někdo nechtěl volit Mažňáka, dostal od jeho přívrženců na budku. Takže v zemích českých a slezských a moravských nic nového.
Mezi námi děvčaty: podporují všechny ty známé „ známé“ osobnosti a „osobnosti“ ty své kandidáty opravdu pro dobro této země, nebo proto, aby si udělaly reklamu? To by mě zajímalo víc.
Poučení z krizového vývoje: Kdo viní druhého ze špatnosti, ten ať se podívá sám na sebe. Plautus
