70 knih ročně – kdo z vás, to pánové, má?
17. 12. 2012
70 knih ročně – kdo z vás, to pánové, má?
aneb
Čtěte, nebudete blbí!
Objevil jsem opět kouzlo knihoven a čtených knih po delší době vloni v létě, když jsme začali dávat dohromady speciální vydání k 75. narozeninám Václava Havla (s tušením, že to bude spíš k jeho úmrtí – a nakonec bylo). Potřeboval jsem načerpat informace a zjistil jsem, že na internetu opisuje jeden od druhého (včetně chyb) a vlastně se nic moc nového nedozvíte. Zato knižní životopisy VH, knihy jeho dávných přátel, portréty spolupracovníků, či knihy o rodině Havlových jsou opravdovou zásobárnou údajů, vzpomínek, pocitů i drobných, ale důležitých detailů.Napůjčoval jsem si potřebné knížky a při té příležitosti sáhl i po jiných. A tak jsem zase začal chodit do knihovny. Kniha se stala po letech mou průvodkyní při čekání na autobusy, při přejezdech metrem, letos i po delší době při cestách vlakem z jednoho konce republiky na druhý. Najednou jsem ztratil pocit, že čekání je ztráta času, právě naopak – čím delší čas mě čekal do příjezdu MHD, tím déle jsem si v klidu vychutnal četbu.
Za víc než rok jsem se dozvěděl hodně o své zemi, o jejích dějinách, o slavných i neslavných postavách naší historie, přelouskal jsem až na poslední dvě knihy celého Viewegha (mohl bych z něho napsat diplomku).
Objevil jsem i kouzlo víkendových odpolední, kdy se slastně vyvalíte na pohovku (zima a podzim jsou k tomu doslova stvořené), s čajem nebo kávou si hodinu dvě čtu a vracím se mimoděk do dětských časů, kdy v televizi nic kloudného nebylo, kdy slovo počítač figurovalo jen ve sci-fi a časopise Věda a technika mládeži.
Hlavně jsem zase začal v hovorech používat výrazy „přečetl jsem“. Když pozorněji nasloucháte druhým, přijdete brzy na to, že většinou používají výraz „viděl jsem“, případně „četl jsem na internetu“. Mají tablety, ajpedy, telefony s velkým displejem, kde čtou každých pět minut novinky ze zpravodajských serverů, zanášejí si hlavu informacemi milionkrát opsaných a popsaných.
Je to zkrátka fajn. To, co píšu, není nic objevného, ale jsem rád, že se i domácí knihovna po letech začala (už ne takovým tempem) plnit sem tam zajímavými knihami. Opět si připomínám, jak bohatá může být čeština (a jak chudá je jazyk, kterým se v 21. století veřejně domlouváme).
Tuším, že těch, kteří přečetli víc knih za tento rok, asi nebude málo, ale jsem si docela jist, že těch, kteří nepřečetli víc jak pět a méně knih, bude mnohem, mnohem víc. Jak jsem taky zjistil, jsou domácnosti, kde kus nábytku, zvaný knihovna, už nefiguruje. Že by to bylo tím, že knihy tam byly nahrazeny elektronickými čtečkami, to ale není…
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
