Také zřídíte rodinný záchranný fond pro marnotratníky?
Představte si rodinu se třemi již dospělými dětmi, které mají už své rodiny. Dva z potomků pracují od nevidím do nevidím, vedou své děti k šetrnosti, nepořizují jim poslední iPhony a trička fishbone, utrácejí tolik, kolik je nezbytné, odkládají na horší časy, platí nájem, pojištění, nejezdí v MHD načerno. Taky rodiče, ač důchod na dohled, stále pracují, nejezdí načerno v MHD, odkládají peníze stranou, dbají o své zdraví.
Třetí potomek i s manželkou už roky utrácejí víc, než se každý měsíc sejde v jejich společné kase. Jezdí na dovolené, na které nemají, na dárky si berou spotřebitelské úvěry, občas jezdí v MHD načerno, pořizují si stále víc a víc debetních karet, přestupují od banky k bance, občas jim vypnou elektřinu a odpojí plynoměr. Dětem kupují poslední smartphony, ale ne vždy se jim dovolají, protože operátoři je vypínají pro neplacení. Dluží, kam se podívají, známí už své půjčky se skepsí odepsali. Když už je nejhůř, slitují se rodiče, vždyť co by neudělali především pro vnoučata – a svého posledního potomka zadotují.
Když už se jim úspory tenčí, rozhodnou na rodinné radě, že vytvoří rodinný záchranný fond. Rodiče do něho dají posledních sto tisíc, oba nemarnotratní potomci taky po sto tisících, marnotratný potomek si taky musí někde sto tisíc sehnat, aby byla spravedlnost naplněna. Když je rodinný záchranný fond vytvořen, marnotratný potomek okamžitě požádá o půjčku sto tisíc na splacení částky, kterou si vypůjčil, aby měl co do fondu vložit. A padesát tisíc na provoz. Vždyť se blíží Vánoce, budou dárky a lyžovačka ve Špindlu.