Inflace v Česku: 1 procento? 3 procenta? 5 procent? Nebo 30 procent?
Tam, kde kupuji denně rohlíky, zdražilo toto pečivo od září 2012 o 35 procent. Některé druhy masa o stejnou procentní cifru. V obchodě, kde jednou za čtvrt roku kupuji balík 50 DVD, skočila hned po Vánocích cena z 319 na 369 Kč. Což je téměř 20 procent. Většina potravin v našem nejbližším hypermarketu poskočila za poslední rok ne o procenta, ale o desítky procent.
Ještě nedávno bylo mléko v akci za 9,90 Kč. Teď je totéž v akci za 14,90 Kč. Tedy o 50 procent. Voda od ledna povýší prý o deset procent. Nafta u čerpacích stanic podražila o minimálně dvacet procent. Zkuste mi vysvětlit, jak docházejí statistici k výsledkům, které zveřejňují? Winston Churchill se kdysi proslavil výrokem, že věří jen těm statistikám, které si sám zfalšoval. Proto jsem se naučil také věřit jen vlastnímu poznání a vlastním očím. Ale i to přece může klamat, neb, jak víme z fyziky, hůl ponořená do vody jeví se jako zlomená…Za totality jsme si dělali srandu, že zdražení dětských dupaček se kompenzuje zlevněním lokomotiv a mostních konstrukcí. Na základě jakých údajů docházejí bývalí podřízení prezidentského kandidáta k výsledným číslům? Kdo jim nabízí komodity do jejich spotřebního koše a s jakými cenami? Je statistika zahrnující i ceny Ferrari, malého tryskáče a jednoho kilometru dálnice XY objektivní?
Nebylo by správné uvádět statistiky jednotlivých komodit? Protože já osobně si ferrari asi nikdy v životě kupovat nebudu. Rohlíky kupuji denně. Maso aspoň jednou týdně. A ceny už nosím v hlavě lépe, než čísla v mobilu, z nichž si stěží pamatuji to vlastní. To, co potřebujeme se synem k životu denně, má inflaci jen za loňských dvanáct měsíců v desítkách procent.
To je vše, co jsem chtěl říci.
Poučení z krizového vývoje: Mundus vult depici. (Svět chce být klamán)
