Pro hlupáka každý hloupý. (Forrest Gump)

Jakýkoli dotační systém, jakékoli přerozdělování cizích prostředků je z principu základem korupce. Buď dám všem stejně, nebo dám jen vybraným. O objektivitě rozdělování peněz v takových případech může být jen těžko řeč.

Zčeřená hladina kolem splácení, či nesplácení za práce na rozšíření známé farmy herce Bolka Polívky opět připomněly, že významnou podporu soukromému podnikání známé osobnosti udělily úřady z tzv. rozvojových dotačních programů na rozvoj venkova, podnikání, či čeho ještě. Je opravdu soukromá farma s penzionem a restaurací tím, nač by měly jít peníze všech evropských daňových poplatníků?

Nedávno jsem narazil v Olomouci ve čtvrti Nová ulice ve Wolkerově ulici na hotel Ibis, provozuje ho nadnárodní korporace. U vchodu mají tabulku, že jeho stavbu spolufinancoval Evropský fond pro regionální rozvoj. Pomyslel jsem si, co je to za kapitalismus a soukromé podnikání, když potřebuje dotaci od státu (či soustátí). Jak posílí spoluzaplacení hotelu v části Olomouce, která není nijak turisticky atraktivní, nehledě na to, že Olomouc má ostatních hotelů a penzionů „hafo“ a jsou rády, že žijou…

Podobně jsem byl udiven na jaře v Jevanech. Ano, v těch „milionářských“ Jevanech, kam se sice za turistikou a na výlety jezdí, ale už ani zdaleka to není jako za první republiky. Lidé přijedou na čumendu na pár VIP vil, jinak se kromě přírody a stovek chat a vil Jevany nijak od ostatních vesnic neliší. Na pražské Ořechovce je koncentrace známých tváří podstatně vyšší. Přesto téměř na návsi narazíte na Penzion Jevany, také spolufinancovaného z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (aby to znělo odborně, je zde na ceduli dodatek, že se tak stalo v rámci osy IV. Leader). Hosté očividně žádní, ve dvoře parkující vůz se známou trojcípou hvězdou. Otázka, kdo majiteli penzionu dotaci schválil a přidělil, se asi nabízí každému kolemjdoucímu. Proč dostal peníze někdo v obci, kde stěží přežívá jedna restaurace, jedna malá hospoda a jedna pizzerie? Kdyby tu stála hospoda na každém rohu a všechny byly narvané výletníky, pochopil bych. Ale financovat zemědělství tam, kde bydlí jen lidé maximálně pěstující na zahradě rajčata a zbytek žije za zdmi svých haciend pod ochranou kamer (jediným zemědělským strojem v jejich domácnostech jsou zahradní sekačky a „terénní“ auta SUV), mi nejde na rozum.

Jak nazvat způsob, kdy na jedné straně Evropy někomu peníze vezmete (v rámci vybírání daní) a na druhém konci téhož kontinentu sdruženého pod modrou vlajkou se žlutými hvězdičkami je dáte někomu, kdo má čtyři zdravé ruce, neživí se sběrem lesních plodů a vybíráním kontejnerů a nespí pod mostem? Jaký je rozdíl mezi principem znárodnění (zabavení, krádeže cizího majetku) za komunismu a odevzdávání daní někomu, kdo to nepotřebuje a navíc na záležitosti, které jsou vysloveně podnikatelskou, a ne charitativní, záležitostí? Dá se nazvat podnikáním a trhem prostředí, kde jedny soukromé subjekty dostávají peníze ze společné poklady, aby ještě více vydělávaly a druzí se „holt musejí jen snažit a makat?“

Těžko uvěřit tomu, že evropské hospodaření jednou nedopadne jako Napoleon u Waterloo.