Politika v českém rybníku
Příspěvky
Proč Karel Schwarzenberg prohraje volbu
V Česku má v politice obvykle smůlu ten, za koho se postaví média, slavné i „slavné“ osobnosti. Stačí si vzpomenout na rok 1977 a léta následující, jak Rudé právo, televize a další sdělovací prostředky bušily do Václava Havla, do Charty 77. Reakce lidí byla opačná – zajímali se, kdo je Havel, co je Charta 77, zkrátka se chovali zcela opačně, než ideologové v čele s Biľakem a dalšími chtěli. Až se v té nenávisti komunismus sám utopil. Proti Miloši Zemanovi zahájili především noviny a sociální sítě bubnovou palbu jako u Verdunu, MF Dnes dokonce veřejně vyhlásila, že ve druhé kole vyjádří podporu Karlu Schwarzenbergovi. Domnívám se, že postavení se nezávislého média na stranu jednoho z kandidátů se začlenilo do pozice média „stranického“. A na to jsou Češi dost hákliví.O penězích Karolíny Peake
Občas si, na usnutí, pustím Rádio Česko. Nastavím automatické vypnutí a zaposlouchávám se do nejrůznějšího povídání lidí zajímavých nezajímavých. Včera jsem usínal při vysvětlování vicepremiérky Karolíny Peake, o tom, jak a jestli odejde neodejde její nejmenší strana z české vlády. Na několikrát opakovanou otázku redaktora, zda trvá na svých předvánočních vyhlášeních o odchodu z koalice, ani jednou neřekla jasné ANO, nebo NE. Po dlouhé době jsem u poslechu na dobrou noc neusnul hned.Poslední Klausův novoroční projev – uniklo na web: Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil
Berme rok 2013 s humorem. Jinak to ani nejde. Nenadávejme na politiku a politiky, protože je lepší nic neočekávat. Nic moc se nezmění – to už jednou ukázaly vévéčka. Vyslechněme poslední prezidentský projev VK a nečekejme nic převratného od jeho nástupce (nebo nástupkyně). Jediným a pravým důvodem každého z těch, co se hlásí na Pražský hrad, je být na známkách a aby jednou vnoučata mohla říkat, že jejich děda byl prezident. Když si toto vše přiznáme, nebudeme mít deprese z toho, koho jsme si na Hrad zvolili. A bude nám vcelku jednou, co hlavy staré i nové budou vždy 1. ledna v televizi vyprávět. Šťastný a veselý a humorný.
A neberme se tak smrtelně vážně.
Karolína Peake – nepovedená restituce ministerstva obrany
Když vyšlo najevo, že platy poběží v lapáku i politikům, kteří se nehodlají vzdát poslaneckého mandátu, chytli se poslanci za nos a vymýšlejí, jak dostat do ústavy, že nemají nárok na plat. Kdo ale do ústavy dostane, že v zastupitelských sborech mohou sedět jen ti zvolení poslanci, kteří (pokud nekandidovali sami za sebe) jsou členy té strany, za kterou je voliči do zastupitelstva, či poslanecké sněmovny poslali? Případů, kdy této zemi začaly vládnout politické strany, které se zrodily až v parlamentu, už máme víc. Případ LIDEM je už ale dost odstrašující.
Rath, Pekárek a další: Uměli jste si to představit?
Ústava by se měla přiblížit praxi. Protože v současnosti neumožňuje, aby odsouzený zákonodárce požíval stejné „výsady“ jako odsouzený nezákonodárce. Rozčilování nad tím, že jak David Rath pobírá, tak Roman Pekárek bude zřejmě pobírat poslanecký plat i v době, kdy bude za mřížemi. V době, kdy česká ústava vznikala (16. prosince uplynulo 20 let) si totiž nikdo neuměl představit, nebo se to zdálo jako čistá fantasmagorie, že by se poslanec, nebo politik (vyjma bývalých komunistických politiků zpětně stíhaných za dobu totality) nové éry dostal před soud a do vězení. Vůbec se nepočítalo s tím, že by politici nové doby lhali, kradli, podváděli, upláceli, říkali si o úplatky.
Respektovaný ekonom Dlouhý: A co Kauza Breda?
Při „grilování“ kandidátů pro dalšího českého prezidenta, či prezidentku, je nejčastější „investigativní a ostrou“ otázkou v televizi, jak se ten či onen staví ke své bývalé příslušnosti v KSČ. Přitom se ale stává, že v životopisech některých uchazečů je dost kauz, které pocházejí už z doby po roce 1989 a ty by nás asi měly u budoucí hlavy státu zajímat více, než členství ve straně. Na začátku 90. let se ODA, tedy Občanská demokratická aliance, ministrana, ale vládní, dostala do nelichotivých spojitostí v souvislosti s privatizací opavského obchodního domu Breda. Obsáhleji zde: http://zpravy.idnes.cz/kauza-breda-zrejme-definitivne-skoncila-f0s-/domaci.aspx?c=A020425_113800_domaci_boh
Co si nespočítal (a v čem se přepočítal) respektovaný ekonom Dlouhý?
Respektovaný ekonom. Prezident do nepohody. Těmito hesly láká stále ještě vyřazený kandidát na funkci českého prezidenta Vladimír Dlouhý. Jeho přístup ke sběru 50 tisíc hlasů, které potřeboval pod svou petici, však ukázal, že si jako ekonom (a zkušený politik) něco špatně spočítal, nebo se pěkně přepočítal. Možná se ale jen přespříliš spolehl na sílu peněz a tabletů, které slíbil sběračům svých hlasů a také na poctivost podepisujících. Jenže zapomněl, že jsme přece jen v Čechách, v zemi Švejků a Cimrmanů.Pane Okamuro, kdy jste byl naposledy na poště?
Tomio Okamura změní zákony a za pět let budeme petice kandidátů podepisovat na poště. Proškolené úřednice tam zkontrolují občanku a nestane se, že kandidátům dají své hlasy mrtvoly, pejsek a kočička, Simpsonovi a další individua a nestane se, že budou nešťastní uchazeči o portrét na známce vyřazeni z boje. Potíž je v tom, že nejdřív by měl rudý senátor změnit Českou poštu, nebo alespoň mnohé z jejích poboček (nebo všechny). Pokud je schopen takovou ideu vypustit na veřejnost, je vidět, že asi nikdy na poště nebyl. Nebo alespoň ne v posledních dvaceti letech.
Zlínský rudý senátor Okamura: Tak trochu Světáci
Budou ve Zlíně opět protestovat? Sepíše zase někdo petici za odvolání senátora Okamury, který vzývá ve svém blogu komunisty, komunismus a chce jako budoucí prezident všechny spojovat? Zlínský kraj dostal další dardu do vazu. Poté, co se za první republiky u Baťových vyučil Milouš Jakeš, aby po roce 1948 pomáhal Baťovo království ničit, poté, co voliči na Zlínsku dali komunistům tolik hlasů, aby se stali přitažlivým partnerem ČSSD, přichází další přízrak pravicově smýšlejícího zlínského voliče: senátor Okamura.
sKarta paní ministryně aneb Odvolávám, co jsem slíbila, slibuji, co jsem odvolala
Občan, který si ze svých daní platí stát, očekává od svého státu stabilitu, jistotu a stálost postojů. Mimo jiné. Před nástupem do funkce řekla nová ministryně práce a sociálních věcí, že souhlasí s dobrovolností u sKarty. Po víkendu, již ve funkci, prohlásila, že sKarta musí být povinná. Uběhl další den a v souladu s premiérem říká ministryně, že sKarta může být dobrovolná. Jakou jistotu může mít občan v zemi, kde člen vlády během pěti dnů změní stanovisko na jednu věc?
