Paradoxy doby...
Příspěvky
Už schází jen daň z kyslíku
, kdy je sucho, nebo kdy v jednom regionu pršelo hodně a v druhém málo, či vůbec? To už je druhotné, zajímavé by bylo nahlédnut do návrhů, či do hlav autorů tohoto nápadu, jak měli „ošetřeno“ měření toho, za co chtěli peníze pobírat. Holt by se vymyslel nějaký fikaný paušál, koeficient, který by zprůměrovaně každému napočítal stejně a nakonec bychom to zaplatili my všichni ve vyšších cenách jízdného vlaků, autobusů a vstupného do lesa…Bočan, Stránský versus Dejdar 2: Volíš Losnu, nebo Mažňáka?
„Tak tu ukázku jste sehrál dobře,“ povídá režisér u konkursu. „Praxi, jak koukám, máte bohatou, tak nám ještě řekněte, koho jste volil. Zemana, nebo Schwarzenberga?“Co myslíte, jakou odpověď dá ten, kdo bude chtít u Hynka Bočana získat roli ve filmu? Pokud vám taková úvaha připadá směšná, až primitivní, vězte, že po veřejné přestřelce směrem k Martinu Dejdarovi si nejeden umělec dá pozor, aby se ještě kdy přiznal ke svému osobnímu názoru. A nejen umělec. V Česku se rádi hlásíme k demokratickým principům, ale jen do doby, pokud vyhovují našim vlastním názorům…
Hynek Bočan versus Martin Dejdar aneb Druhý dech versus plukovník Maděra
Podle Hynka Bočana zradil Martin Dejdar svou roli plukovníka maděry ze seriálu Zdivočelá země. Ponechám-li stranou, proč vůbec mají známí lidé takovou snahu veřejně prezentovat, koho budou volit, pokládám volbu občana Dejdara za jeho zcela osobní věc. Nikdy jsem se s nikým nerozešel proto, že on hodil do urny jedničku a já dvojku. Ale komentářů na téma zřeknutí se autorů seriálů jejich seriálového „syna“ Dejdara jsou už v tuto chvíli tisíce. Přidám svůj pohled – skrze filmy, ve kterých Hynek Bočan hrál, nebo které točil. Obraz o tom, co kdo zradil, když už padají tak silná slova, si z mého přehledu udělejte sami. Přeji zábavné čtení…Bohové chodníků
Velké Audi Q7 najelo na chodník a zaparkovalo před restaurací. Nechalo pro chodce mezeru asi metrovou, mezi autem a zdí. Řidič obešel vůz a otevřel zadní dveře, aby pomohl ven své dceři, holčičce tak čtyř, pětileté. „Vzpomínáš, jak jsme si zapomněli klíče? To byla legrace, tati, že jo?“ Tatínek se zasmál a řekl, že to legrace byla. Zavřel auto, vzal dcerku za ruku a vešli do restaurace. Deset metrů vzadu u kraje chodníku bylo místo pro dvě stejně velká auta, dvacet metrů vpředu další volná místa – na vozovce. Velké černé SUV přesto zaparkovalo na chodníku. Až po chvíli mi došlo, že pán nezaparkoval na chodníku proto, že by třeba potřeboval něco naložit a vyložit. Pán prostě zaparkoval na chodníku proto, aby mohl s dcerou hned vejít do restaurace…
Dáte si kafe, spodní prádlo, nebo knížete Karla Schwarzenberga?
Před 25 lety byl průšvih, když do výlohy kadeřnictví, nebo baru vyvěsili prezidenta, či spřáteleného, živého, či mrtvého sovětského vůdce. Husák nesměl na spodní polovinu první strany novin, protože ba na stánku nebyla jeho fotka vidět. Vychytávaly se kombinace fotografií. Vedoucí vydání, dnes editor, musel být autocenzorem a hlídačem non plus ultra. Když umírali v Moskvě v polovině 80. let generální tajemníci, visel Brežněv nebo Černěnko klidně v masně vedle vepřové hlavy. Když zavítal vdubnu 1987 do Československa Gorbačov, jeho a Husákovy portréty zdobily kdejaké kadeřnictví vedle pěkných napomádovaných modelů. Jo, byly to časy.
Dnes už za nás dělá srandu reklama a marketing. Kde jsou ty časy, kdy se za kombinaci nesmyslů a smyslů vždy hnal k odpovědnosti někdo nezodpovědný…?
Nakupujte žehem aneb Taky jste z toho Tchiba na hlavu?
1 2
